Společenské hry pro vaši párty

Pořádáte večírek a nejste si jisti, jakou zábavu pro vaše hosty připravit? Ideální možností, když si nevíte rady, jsou společenské hry. Pokud dobře zvolíte, nebudete litovat. Představíme vám 2 velmi oblíbené a úspěšné, které se těší velké popularitě ať ve světě, nebo v České republice.

Activity

Asi nejznámější a nejvyužívanější hra posledních roků. Je tak oblíbená, že její tvůrci, firma Piatnik, vydala nespočet jejích modifikací. Základem je herní plán, po kterém se pohybujete 4 figurkami, které reprezentují hrající týmy (většinou dvojice, ale je možné hrát tuto hru i v opravdu velkém počtu hráčů). Pomocí hrací kostky se snažíte dostat ze startu do cíle. Když pohnete figurkou o daný počet polí, dostanete se na takové, které určí vaší aktivitu. Tou je buďto pantomima, kreslení či slovní vysvětlování pojmů, které si podle barvy vyberete ze sady kartiček. Můžete přitom vybírat z různě náročných pojmů. Ty jsou rozděleny podle hodnoty kartičky od 3 do 5 bodů (5 je nejtěžší). Při pantomimickém znázornění pojmu nesmíte vydávat zvuky, stejně tak při kreslení. Pakliže máte vysvětlovat, nesmíte použít kořen daného výrazu. Za každý uhádnutý pojem získáváte bod, ale pozor – čas na odpověď je limitovaný přesýpacími hodinami, které se otáčejí hned, jak začnete pojem kreslit/předvádět/vysvětlovat.

Největší výhodou Activity je bezesporu to, že padne do oka většině lidí. Nemusíte být génius v nějaké oblasti, vědomosti až takovou roli nehrají. Tím se zábava rozjede na plné obrátky.

V kostce!

Tato série obsahuje širokou paletu her různých témat. Principem jsou kartičky s různými motivy vázané k nějakému jevu, státu, historickému okamžiku a podobně (ty jsou uloženy v krabici ve tvaru kostky – odtud název). Hra spočívá v tom, že máte omezený čas na prohlédnutí všech obrázků a přečtení veškerých informací z hrací karty. Po té si pomocí hodu kostkou vyberete číslo, pod nímž je na druhé straně otázka. Ta se týká líce karty. Výhodou je, že opět nemusíte oplývat encyklopedickými znalostmi, ale stačí postřeh a dobrá paměť. Pokud uhodnete, karta je vaše. Na konci vítězí ten, kdo má karet nejvíce.

Hry a zábava

Ano, každá hra má především pobavit. Bohužel to ne všechny dokážou a je to poté i podle povahy člověka. Ten, kdo neumí prohrávat, by neměl hrát ani na akordeon. Hry jsou ve velké většině případů pro více hráčů. Jistě, já vím, že je zde také pasiáns, který si může hrát každý sám, ale já zde píši, že ve velké většině případů. Buďto mohou být jen dva, například šachisté, nebo více hráčů. Zde se to už pak nazývá kolektivní hra, ze které se může stát kolektivní sport. Nejrychlejší kolektivní hrou je hokej, o tom není sporu. Otázka však zní trochu jinak. Je to ještě v některých případech vůbec hra?

Tuhle otázku si musím položit vždy když rozhodčí jezdí kolem hráčů kteří do sebe mydlí hlava nehlava. Z hokeje tak přešli na rohování neboli box a publikum fandí. To se líbí spoustě lidem, protože kdyby to nebyla pravda, byla by sportovní hala naprosto prázdná. Jenže když to divák chce, tak se milí dospělí hokejisté do sebe s chutí pustí. Někdy se ptám, zda je za tuto trapárnu nějaký příplatek, protože jinak to nechápu. Cožpak skutečně nejde bojovat sportovně a slušně? Asi ne a obzvlášť u hokeje, kde vás soupeř narazí na mantinel, až ucítíte játra v žaludku. To se pak není co divit, že někdo vypění.

Na fotbale nejsou sice pranice mezi soupeři tak časté, ale rozhodně tu nechybí. Hráči se místo praní raději snaží simulovat. Kde, jaký dotek se pro ně stává naprosto hroznou a nepochopitelnou události a pokud rozhodčí provinilce na místě neodpráskne, hrozí mu inzultace. Hráč se pro jistotu válí po zemi, předstírá nevím, co a není si možná vědom toho, že to může být výkon třeba i na Oscara. Proto má většina lidi raději hry klidné, bez nějakých excesů. Takže sedí u stolku a poulí oči a černobílou plochu s figurkami a v duchu si říkají, že jako jo, jako dobrá, ale on by to hrál jinak. Máte také nějakou oblíbenou hru? 

Dětské hry

Jistě si pamatujete na své dětské hry, které jste hráli předtím, že ano. Podle mého názoru je to opravdu skvělé, protože když si člověk vzpomíná, co bylo dříve, tak si potom váží toho, co má dnes. A můžou to být i obyčejné hry. A taky si jistě pamatujete, jak jste dříve skákali panáka. Pamatujete si to? Taky si pamatuji, že my jako děti jsme opravdu velmi často neměly žádné křídy. Takže jsme si vždycky potají třeba vzaly ze školy. Jenomže když se to dozvěděla potom naše učitelka, tak byla opravdu hodně naštvaná. Samozřejmě, že se to potom dozvěděli taky naši rodiče a my jsme ze školy dostali poznámku, bylo zle. Bylo nám opravdu trapně a už jsme si řekli, že ve škole žádné křídy neukradneme, byla by to ostuda jako hrom, jak říkával náš děda. Ale jak bychom si nakreslili skákajícího panáka? Potom se ale stal zázrak. Náš ředitel ve škole nám dal jedny křídy.

A byl to jeden celý balíček barevných kříd a my jsme byli našemu panu řediteli opravdu vděční. Byli jsme rádi, že si konečně můžeme kreslit panáka a skákat. A tak je to nakonec dopadlo tak, že když nám potom došly křídy, tak jsme si panáka malovali různým mýdlem. A z toho zase byli nešťastní naši rodiče, protože jim stále z koupelen mizela mýdla.

Potom si pamatuji taky to, že jako naše oblíbená hra byla skákání přes gumu. A vlastně když to tak vezmu zpětně, tak naše záliba byla hlavně taková, že jsme se hýbali. V té době jsme neměli žádné videohry nebo počítače anebo mobily, takže jsme si vystačili sami se sebou anebo nějakými hrami, ke kterým absolutně skoro nic nepotřebujeme. Taky jsme hráli na babu anebo na honěnou. Musím říct, že takovéto hry byly opravdu nejlepší a je mi líto, že si je nehrají naše děti, protože oni vlastně ani o nich neví. A možná můj syn by si s tím hrál, ale v okolí není nikdo v jeho věku, takže je to velká škoda. Za kamarády jezdíme až do města. 

Taktika, historie a jednorožci

Na poli strategických her se vyskytuje mnoho titulů. Mezi ty nejslavnější můžeme bez pochyby zařadit velice slavnou sérii počítačových her Heroes and Might and Magic. Jedná se o tahovou hru pro jednoho a více hráčů s možností hraní kampaní, či tvorby mapy, dle vlastního uvážení. V Heroes každý hráč táhne během svého kola, a ve vedení bitvy se střídá s protihráči. Tato hra se odehrává ve fantastickém světě Might and Magic, plného kouzel a nadpřirozených bytostí, na které si jen vzpomenete.

Nemůžete se tedy divit tomu, když na bitevním poli spatříte mírumilovné jednorožce svádět boj proti bájným hydrám. Každý hráč si zde dokáže najít právě to své a rychle si oblíbí frakci, která mu sedne ze všeho nejvíce. Možností je opravdu mnoho, a i po dlouhých hodinách hraní je stále z čeho vybírat. Není tedy vůbec divu, že se tento úžasný kousek dočkal hned sedmi dílu. Díl, který je ale mezi fanoušky této populární série nejoblíbenější je bezesporu Heroes 3, který se dočkal i své nově převlečené verze Heroes of Might and Magic HD Edition a dostal, tak zcela novou tvář v hezčích a jasnějších barvách.

Další strategickou hrou, na kterou rozhodně nesmíme zapomenout je sága Age of Empires. Bitvy ve hrách Age of Empires se vedou na rozdíl od HOMM v reálném čase Takže si je se svými příteli u jednoho monitoru nezahrajete. Jak nám název napovídá, jedná se o bitevní simulace mezi dvěma národy, z určitého období lidské historie. Tím nejoblíbenějším dílem je Age of Empires 2, a stejně tak jako Heroes 3, se dočkal obnovení ve verzi s názvem Age of Empires Definitive Edition s novější grafikou, která ji vdechla zcela nový život.

Dalo by se říci, že tyto hry už došli k dokonalosti a není na nich, co vylepšovat. Snad jen kromě jejich grafické stránky, která v dnešní době odrazuje od hraní mladší hráče.

Počítačové hry v reálném životě

Hraní počítačových her pro někoho představuje ztrátu času a jen kroutí hlavou, když narazí na opravdového fanouška, pro kterého je tato zábava únikem z reality a tráví tak klidně i několik hodin denně, při čemž pomalu ani nespí. Někdy už je ale ani tohle nestačí. Zkrátka hrát hru není to samé jako být její součástí, což je také činností cosplaye. Toto slovo vzniklo složením costume a play, doslovně bychom to tedy mohli přeložit jako hra v kostýmu. Hlavním úkolem této aktivity je převléct se nejčastěji za herního avatara, komiksovou postavičku, anime, ale také si můžete vybrat vaši oblíbenou postavu z filmu nebo seriálu. Kostýmy si lidé většinou vytvářejí sami a jsou velmi propracované až do nejmenších detailů. Jeho vytvoření zabere opravdu mnoho času. Zastánci tohoto, jak sami říkají životního stylu, se nebojí za kostým utratit ne zrovna malé částky. Kostýmem to ale rozhodně nekončí. Abyste dosáhli finální dokonalosti, nemůžete zapomenout na perfektní líčení a paruku a co je hlavní, musíte se do postavy, kterou ztvárňujete, doslova vcítit. Musíte mluvit jako ona, používat její nejčastější fráze, přesně zvládat její pohyby a gestikulaci. Rozhodně se tak nejedná o jednoduchou věc, jak se na první pohled může zdát.
Tento trend původně vznikl v Americe v 20. letech, kdy fanoušci sci-fi začali pořádat srazy, při kterých se převlékali do kostýmů svých oblíbených superhrdinů. Postupem času se tato akce začala nazývat WorldCon. Do finální podoby se ale dostal až v Japonsku, kde s ním poprvé začali za účelem zábavy vysokoškoláci.
Postupem času se musela určit pravidla, protože na setkání začaly chodit ženy namalovány pouze barvami na tělo. Dvě základní pravidla tak zní: „Cosplay is not consent”, což bychom mohli přeložit jako „Cosplay není souhlas”, což by mělo upozorňovat na to, že i když máte kostým, nemůžete si dovolit všechno, a dalším je „No costume is no costume” neboli „Žádný kostým je žádný kostým”.
Každoročně se pořádají tisíce sjezdů. Nejznámějšími jsou například již zmíněný WorldCon, AnimeJapan, Otakon, New York Comic Con a spousta dalších. V této branži také existují celebrity, které si touto cestou vydělávají opravdu slušné peníze. Zásluhu na tom mají sociální sítě a výhry v soutěžích o nejlepší kostýmy. U nás nejznámější pořádanou akcí je AnimeFest v Brně.

Střídmost v hltání japonské pop-kultury je vždy na místě

Všichni známe někoho, kdo se nedávno dal na sledování nebo už delší dobu sleduje anime, tedy japonský styl animovaných seriálů a filmů pro všechny generace, kteří se nás mermomocí snaží přesvědčit, že je právě tohle to, co našim životům chybí. Stejně jako existují výborné seriály a výborné hrané filmy, existují také výborné seriály či filmy anime, které jsou opravdu mistrovským dílem, který zaujme od nejmladších po nejstarší, záleže na žánru, který si zvolíte.

To, že se jedná o animaci, nijak neznamená, že by se snad celá produkce vyhýbala vážným tématům jako psychologické problémy, vyloučení, znásilnění, násilí, dystopie, kritika současné společnosti, sexuality apod. Avšak co je hlavním problémem, ostatně jako u každého „nadměrného hltání“, je mírná fanatičnost publika, které argumentuje mistrovskou animací na obhajobu brakových titulů produkce, která zaujímá velkou porci z celého koláče.

Weebs, neets a další stvoření z maminčina pokoje

Je to jistý únik před krutou realitou do světa kreslené fantasie a nadměrně velkých ženských poprsí? Pro spoustu lidí ano a není to jenom problém stárnoucího Japonska, kde je anime a její knižní podoba, manga, naprostým fenoménem, ale také celého světa. Volnost při kreaci scén, tvorbě postav a příběhů v kresleném filmu, které nepodléhají reálnému ztvárnění, totiž otevírá neuvěřitelné možnosti – když napíšete scénář k nějakému lechtivému seriálu, jehož jediným cílem je pašovat jedenáctileté dívky jako tisícileté bohyně (aby vás nikdo nenařknul z jisté formy pedofilie), nemusíte přemlouvat malé herečky, aby v něm hrály, ale jednoduše si je nakreslíte. A samozřejmě, ne všechny seriály a filmy jsou takové, podotýkáme, že se najde i decentní produkce, které nejde o co největší fanouškovskou bázi třicetiletých osamělých mužů a žen.

Na waifu mi nesahejte!

Kromě odpadových titulů, které svojí kvalitou připomínají céčkově hrané erotické filmy, ale zmíníme například dětský populární seriál Naruto nebo třeba i Pokémon, z titulů pro dospělé zde máme například velmi povedený Cowboy Bebop, Fullmetal alchemist, Planetes nebo klidně i Gantz. Výběr je opravdu na vás, ale varujeme – nestaňte se těmi slintajícími fanatiky, není to pěkný pohled. Damn weebs.